Na Lvech zaznělo “Dario, přestaňte!” Ptáme se ale nyní na ty správné otázky?

Na 31. ročníku předávání cen Český lev byl přerušen proslov oceněné Darii Kashcheevy, která převzala Cenu Magnesia za nejlepší studentský film, snímek Electra. Ve svém projevu v rámci děkovné řeči se věnovala otázkám mateřství a pracovním podmínkám ve filmovém prostředí. Tomu, jak je těžké skloubit roli profesní s mateřstvím. Svůj projev však nedokončila, protože se z režie ozvalo, že je moc dlouhý a že má oceněná přestat. Byla řeč dlouhá? Byla. Měl režisér právo ji utnout? Ano. Mohl to udělat jinak - profesionálněji a s větším taktem? Samozřejmě. Jsou toto ale otázky, na které se máme nyní ptát? Jsou to ty důležité, správné otázky?

Když přeskočíme kapitolu otázek týkajících se samotného vyhlášení cen Český lev a přímého přenosu a rovnou se dostaneme k otázce toho, proč je vlastně projev Darii Kashcheevy, (který navíc přišel v zápětí po výzvě moderátorky Lindy Bartošové studentstvu, aby nepřestalo bojovat za lepší svět) tak důležitý?

Celý projev Darii Kashcheevy naleznete zde.

Otázky pracovních podmínek, rovného ohodnocení, přístupu či zastoupení nebo třeba rozmanitost totiž patří do udržitelného rozvoje. I když název “greenfilming” či udržitelnost svádí k tomu, vnímat celou problematiku spíše optikou environmentální, je důležité se stejnou měrou zabývat i dalšími dvěma pilíři udržitelnosti, kterými jsou sociální a ekonomický. 

Před dvěma týdny vydal The Hollywood Reporter článek s celkem šokujícím výsledkem studie, který uvádí, že genderové vyváženosti ve filmovém průmyslu dosáhneme při současném tempu za několik desetiletí - v Kanadě to bude v roce 2215, ve Velké Británii v roce 2085 a v Německu v roce 2041.

Výsledky studie "Re-Framing the Picture" byly předtím představeny na filmovém festivalu v Berlíně. Mezinárodní a multidisciplinární výzkumný tým se zabýval dopadem politiky rovnosti žen a mužů (gender equity policies - GEP) ve filmovém průmyslu zmiňovaných tří zemí v letech 2005-2020. Studie rovněž zkoumala 12 000 filmů z 34 zemí, aby prokázala dopad různých politik, jako jsou standardy rozmanitosti, které jsou podmínkou pro získání státního financování.

Jedna z autorek zprávy, profesorka Deb Verhoeven z Albertské univerzity, uvedla, že výzkum zdůrazňuje, že je třeba, aby se politiky GEP zabývaly systémovými problémy, a ne pouze cíleným početním zastoupením. "Filmový průmysl nepotřebuje jen více žen, ale ženy na správných pozicích," řekla Verhoeven.

 Verhoeven zdůraznila, že "mírné úspěchy žen a genderových menšin nebyly dosaženy na úkor mužů [ale] vznikly spíše v důsledku rozšíření průmyslu než vytlačení mužů".

 Celou studii si můžete stáhnout zde.

Pojďme se tedy neptat, zda byl projev na Českých lvech dlouhý, ale proč se tvůrkyně v roce 2024 vůbec musí k takovému projevu uchylovat? Proč si musí vybírat mezi prací a dětmi, proč se vlastně musí ptát, zda omezí kvalitu své práce nebo kvalitu starosti o dítě? Pojďme se ptát, jakým způsobem můžeme měnit pracovní podmínky, aby tvorba a rodičovství šlo vyvážit. A hlavně, nezůstaňme pouze u otázek, ale přejděme k praktickým změnám.  

Asociace producentů v audiovizi již v této oblasti začala jednat a v roce 2023 zadala vypracování studie s názvem “Ženy v audiovizuálním průmyslu: celovečerní film”. V té bude zkoumat zastoupení žen v hlavních profesích a pozicích, které mají rozhodující vliv na výslednou podobu audiovizuálního díla českých celovečerních filmů v posledních 30 letech. Kromě metod kvantitativních jsou ve výzkumu používány i metody kvalitativní. Jedním z kýžených cílů studie je nalezení odpovědí na to, jaké jsou u nás překážky uplatnění žen v AV průmyslu a jak je případně překonat.