Jak správně třídit odpad v audiovizuálním průmyslu?

“Green set”, nebo česky “zelený plac” stále více proniká i do českého audiovizuálního průmyslu. Máme sice za západní Evropou zpoždění, ale postupně ho doháníme. “Udržitelné chování znamená, že po nás zůstane životní prostředí úplně ve stejném stavu, v jakém jsme k němu přišli, než jsme danou činnost vykonali,” říká Eva Dvořáková Pérez z APA (Asociace producentů v audiovizi). Jenže zrovna v tomto odvětví je to trochu komplikovanější.

​Sedm druhů odpadu

Lidé v něm pracují intenzivně a hekticky, štáby jsou často rády, když si najdou čas na jídlo. Zkoumat různé symboly na víkách košů na tříděný odpad může být časově náročné. Ale APA našla řešení. Zaměstnává specializované firmy, které to řeší za ně. Jednou z takových firem je Basegang, který provádí osvětu, na place u košů doslova hlídkuje, pracovníkům radí, kam co patří a po natáčení se postará o odvoz do firem zabývajících se likvidací odpadu a kompostáren.

​

“V průměrném natáčecím štábu má ekologické myšlení asi třetina lidí. Další dvě třetiny třídění nerozumí, nebo ani nechce rozumět. My to musíme dovést do konce i s těmi dvěmi třetinami. To jde jen s ’pěšáky v poli’, tzv. helperů. Když trvá natáčení řadu dní, můžete sledovat, jak se z těch dvou třetin postupně stává menšina. Takovou sílu má osvěta,” říká optimisticky Martin Kalenský z firmy Basegang. 

Upozorňuje na to, že v dnešní době už se běžně recykluje velký počet druhů odpadu – papír, plast, sklo, kompostovatelný odpad, gastroodpad (zbytky jídla), plechovky, kartony. No a potom pořád existuje tzv. směsný odpad, kam putují třeba vlhčené kapesníčky. Ale od dob, kdy s eventy začínal, se podíl směsného odpadu zcvrkl na zlomek. “Už neodvážím večer 15 pytlů, ale pouze jeden.”

Místo “směsný” pišme “nevytříditelný”

Producentka Eva Dvořáková Pérez k tomu má zajímavou lingvistickou poznámku. “Možná svou roli hraje i názvosloví. Kdybychom tomu neříkali směsný odpad, nýbrž třeba ’nevytříditelný odpad’, možná by se lidé více rozmýšleli, co kam vyhodit. Eva se věnuje osvětě v oblasti “zeleného filmování”. Základním pravidlem třídění na place je podle ní srozumitelnost. “Ideální jsou popelnice, které mají víko, nejsou to pytle. Člověk se musí zastavit a zamyslet.”

Dále radí zavést kompostování, protože jídlo na smetišti produkuje metan, což je mohutně potentní skleníkový plyn. Je pionýrkou v oblasti spolupráce s basecampem. Doporučuje zavést mezi producenty a basecampem “styčné důstojníky” (v Británii jim říkají “green steward) a vše domluvit předem, protože když se roztočí kamery, už není na nic čas. A stejně důležitý je sběr dat a večer sepsat podrobný report, čeho se podařilo dosáhnout, kvůli offsetovým programům (o těch v nějakém příštím článku, ale v podstatě jde o programy, které vám dopomůžou k uhlíkové neutralitě). 

“Dopředu je třeba si s basecampem nastavit, co umějí třídit, a jestli na to mají navazující recyklaci. Že mají domluvu s kompostárnou. Že budou umět znovu použít nějaké plasty. Musí to mít rozmyšlené dříve, než jsou pytle naložené na autě. 

Sběr dat je stejně důležitý. Sesbíraná data je potřeba vložit do nějaké uhlíkové kalkulačky a to, co se nepodařilo zredukovat, vykompenzovat offsetovým programem. “Až se dostanete na nulu, uděláte z toho závěrečný report, kde bude vše srovnáno a sečteno, a ten pošlete úplně všem, kteří se na natáčení objevili. To je pro ně motivací, aby stejná pravidla dodržovali i při dalším natáčení. A ti, co to nedělali, si mají položit otázku – proč jsem se nepřipojil? Takový to má mít efekt," říká Eva. 

Jak vypadá třídění v praxi?

V každém štábu je několik košů (popelnic), i to v cateringu, nebo dokonce na stavbě, kde je připraven kontejner se zbytky kovů, barev a skla. U košů stojí “pěšák”, který radí lidem, co kam patří. Přesto dochází k chybám, takže mezi úkoly pěšáka alias helpera patří o pauze či večer navléknout gumové rukavice a obsah popelnic překontrolovat. Teprve potom jsou pytle naloženy a odvezeny do firem na likvidaci odpadu či do kompostárny. 

​

“Bascampoví lidé jako první vstávají a jako poslední chodí spát,” říká Martin. “Je to špinavá práce, ale krásně špinavá práce.” Sběr odpadků však není jeho jediným úkolem. Svou misi spatřuje v uvádění lidí do problematiky green setu, čili ekologického natáčení, a v edukaci štábu.

Má to i své stinné momenty. Spousta lidí od filmu má takový nešvar, že když přijdou chladné dny, vlezou si do auta a zatopí si v něm. “Můžete třídit odpad, radit a působit. Ti lidé to nakonec třeba i pochopí. Ale pak si o pauze vlezou do auta, nastartují motor a krátí si čas poslechem rádia. To je jedna z věcí, které my helpeři často řešíme. To pak nejčastěji slyšíme, že jsme ekoteroristé.” 

Co nevozit na kompost?

Kompostování je slibným oborem do budoucna. “Když budeme pozorně naslouchat nejen klimatologům, ale také lesníkům a vodohospodářům, můžeme už do roku 2030 nebo 2040 udělat velký pokrok. V mém oboru se třeba ukazuje, že kdybychom dnes přestali odvážet na skládku 40 procent bioodpadu, jsme schopni získat tolik biometanu, že by to v běžném městě stačilo na provoz MHD. Zbytek se může stát třeba kvalitním přírodním hnojivem,” říká Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky. 

Jedna z největších kompostáren u nás je v pražském Slivenci. V roce 2020 zde přijali 3400 tun bioodpadu, z toho polovinu přivezly firmy a polovinu běžní občané. Firmy za přijetí tuny biodpadu platí 600 Kč, občané ho mohou uložit zadarmo. Kompostárna využije naprostou většinu flory i jídla, ale nepatří do ní plevel, slupky z ovoce, kosti, pecky a kusy masa. To samé platí o popelu, papíru (i když ubrousky mají výjimku) a samozřejmě syntetické materiály.