Co jsou offsety, jak se s nimi obchoduje a kde je koupit?

V Česku vyprodukujeme asi 10 tun kysličníku uhličitého na obyvatele. Některé statistiky uvádějí až 12. Jelikož mezi obyvatele ČR patří i nemluvňata a babičky v roubenkách, čtenář tohoto textu patrně vypustí emisí více. Na druhou stranu nejvíce jich vyprodukují průmyslové podniky, takže vaše osobní “uhlíková stopa” nebude tak dramaticky vysoká. Vypočítat ji je nesmírně složité, ale jsou firmy, i u nás, které vám s tím pomůžou. Než začnete offsetovat, navštivte některou z nich.

​

Odpustky

Ekologické organizace nemají “offsety” příliš v lásce. Říkají jim již po léta “odpustky”, podle praxe katolické církve, která je za časů Jana Husa prodávala výměnou za odpuštění hříchů v nebi. My si jimi vykupuje jakousi “nevinnost” na našem nebi, respektive v atmosféře.

Josef Novák z obecně prospěšné organizace Ci2 (offsetujemeco2.cz), jeden z expertů v oboru, nemá slovo “offset” rád. Nemá rád ani sousloví “karbonová stopa”. Karbon je podle něj geologické období a pro offseting volí termín “kompenzace”. Jenže o offsetech v češtině ještě hodně uslyšíme – protože se z nich právě stává výhodná obchodní komodita.

Z ekonomického hlediska jsou offsety nesmírně levné, do loňska se jeden prodával za méně než pět dolarů. Teoreticky jste tedy vykompenzovali tunu emisí CO2 za stovku, to se však poslední rok prudce mění. Dnes už stojí jedna tuna 15 dolarů. A to proto, že se do věci vložil Mark Carney, bývalý šéf britské národní banky a také vyslanec OSN pro klimatickou akci. Ale o tom později.

Smysl kompenzace

Offset je technicky vzato “unit” (jednotka), jeden offset odpovídá jedné tuně CO2. Když jej nakoupíte, jiná organizace za vás někde vysadí strom, nebo naopak zabrání odlesnění, postaví fotovoltaickou elektrárnu, bude zachytávat metan na skládkách, nebo investuje do nějakého podniku (třeba továrny na odstraňování CO2 z ovzduší). Jenže to není tak jednoduché.

Aby měla kompenzace smysl, musíte uhlíkovou stopu nejprve spočítat a potom REDUKOVAT. Teprve ZBYLÉ emise kompenzujete. Tedy nakoupíte offset. Společností nabízejících prodej offsetů jsou po světě stovky, ovšem ne každá má dobrou pověst. Některé prodávají velmi levně, ovšem jejich projekt se zakládá třeba na tom, že majitel lesa slíbí nevykácet les, který by ale tak jako tak nevykácel.

“U výsadby stromů se třeba často vyčísluje hodnota uhlíku, který v sobě strom nastřádá za celý svůj život, takzvaný mýtní věk, přibližně 80 let,” vysvětluje Miroslav Kundrata, člen iniciativy No Greenwashing. “Takových stromů se u výsadby lesa dožije jen zlomek stromů, odhadem 10-15 procent.”

Dalším problémem je “leakage”. Příjemce peněz z offsetového projektu skutečně zabrání odlesnění nějakého území v Amazonii, ale to nemusí znamenat, že stromy nezmizí jinde. Řekněme, že jste dosud kácel stromy, abyste pěstoval soju. Po zaplacení kompenzace přestanete kácet, ale poptávka po soje nezmizí, takže to začne dělat někdo jiný. Kompenzace tedy musí mít nějaké principy.

Princip adicionality

Ten je naprosto zásadní. Projekt musí být “additional”, tedy doplňkový. Jde o to, že projekt by bez zisků z prodeje offsetů vůbec nevznikl. Princip adicionality u nás důsledně uplatňuje třeba již zmíněná firma Ci2. “Vybíráme záměrně malé obce, protože ty nemají zbytečných 200 tisíc na nějakou výsadbu. Stromy zasadí samotní obyvatelé obce. Rádi pak sledujeme, jak si k tomu svému stromu vybudovali vztah. Musí to být ovšem pod dohledem zahradníka, aby strom byl životaschopný,” říká Josef Novák.

A dodává: “Můžete pak darovat offset i nějakému kamarádovi – tady jsem Ti, Karle, věnoval dva offsety, což znamená, že se dvě tuny CO2 již stáhly z ovzduší,” říká s nadsázkou.

Podobně k věci přistupuje Václav Kurel ze společnosti Carboneg. Jeho firma přesvědčuje zemědělce, ať začnou hospodařit jinak, hlavně bez orby. Regenerativní zemědělství je založeno na co největší podpoře půdního života. Carboneg nejprve po sklizni změří obsah uhlíku v půdě. Za rok měření opakuje. Za množství uhlíku, které přibude, vyplácí zemědělcům odměnu, kterou získává z prodeje offsetů. Říká tomu “lapání uhlíku” z atmosféry a půdě obhospodařované klasickým způsobem s chemickými hnojivy přezdívá s despektem “držáky na rostliny”.

Kurel i Novák jsou přesvědčeni, že existují dostatečné mezinárodní standardy pro obchodování s offsety. Spousta enviromentalistů a ekonomů by však nesouhlasila. Například již zmíněný exguvernér britské centrální banky Mark Carney. Podle něj jsou současné obchody s offsety “kalnými vodami”.

​

Kolik vlastně stojí tuna CO2?

Kompenzační programy schvalují neziskové organizace jako Verra nebo Gold Standard, ale neexistuje nad nimi žádný dohled třetí strany. Firma Microsoft dokonce platí své vlastní lidi, kteří vyhledávají důvěryhodné offsetové programy, aby se nemusela spoléhat na razítko od Verry. Kolem obchodů se dějí podivné věci – třeba britský BP má většinový podíl v přední offsetové firmě Finite Carbon. Uhlíkově neutrální ropný koncern, na což BP aspiruje – není to oxymoron?

Carney proto loni spustil iniciativu, která má v podstatě udělat z offsetů obchodní komoditu, která by se prodávala na burze – podobně jako emisní povolenky. Jejich cena loni vylétla na 60 dolarů, což fakticky znamená, že ETS (evropský systém pro obchodování s povolenkami) vyčísluje cenu jedné tunu CO2 na 60 dolarů. Podle Carneyho je třeba podobný systém zavést i v případě offsetů. Začít by měl fungovat už letos.

Do pár měsíců po vyhlášení jeho záměrů stoupla cena offsetu z pěti na současných patnáct dolarů. Zvýšil se také prudce objem obchodování, který nyní dosahuje miliardy dolarů ročně. Investoři cítí budoucí zisky, včetně institucionálních obrů typu Blackrock.

Mnozí enviromentalisté jsou ovšem stále nespokojení. Poukazují na to, že leckterý strom vysazený v posledních letech v USA nebo Austrálii prostě podlehl požárům a s ním vylétl do atmosféry i uhlík, který za svůj život nashromáždil. Stěžují si, že celá idea offsetů je jednoduše “licencí ke znečišťování”. Jiní nesouhlasí a říkají “do not let the perfect be the enemy of the good”, což by se dalo přeložit asi jako “nedovolme, aby se dokonalost stala nepřítelem dobra.”

Britská APA radí: nelétejte

Připomeňme si tedy, co jsme říkali na začátku. Po spočítání uhlíkové stopy 1. ji nejprve redukujme, 2. kompenzujme teprve zbylé emise, 3. vyberme si důvěryhodnou firmu, která nám s tím pomůže. I když nám možná nebude říkat příjemné věci.

“Je to jen o rozhodnutí lidí. Samozřejmě nejtěžší je chtít se změnit. Ve firmách říkáme – 70 % vaší uhlíkové stopy způsobuje vaše flotila aut, kterou používáte k soukromým účelům. Ovšem sáhnout lidem na auta je extrémně nepopulární,” přiznává Josef Novák.

“Britská APA říká svým členům: nelétejte. Pokoušejte se všechno natáčet doma. Nejméně uhlíkově náročné je udělat všechno v postprodukci,” dodává Eva Dvořáková Pérez z APA (Asociace producentů v audiovizi). To však asi málokdo rád slyší.